Miroslav Salava

Vyplout z pout

* * *

Už zase zaseté povětšinou vzrůstá

Já byl jsem tu a někde tu i zůstal

Já neztratil se - prozatím

Ulovil sebe jak chroupám si svůj stín...

(1. 7. 2011)

* * *

Tma přede mnou přesyceně voní

Spěchejme do ní!

Tma za mnou cestu uzavírá

Déšť pot z čela stírá

a pálivý v hrudi pláče pruh

Děsivá marnost v které křičí Bůh

(27. 10. 2011)

* * *

Kroužení kdy mrzne vzduch

a na větvích dělá se jíní

(Ne Sartře - Peklo nejsou ti jiní!)

Jirouse Ďábel svíral teď obejme jej Bůh

Já Nicotou se rozodíral až ke kostem

Vanitas lepila se vždycky ke všem radostem

(16. 11. 2011)

* * *

Vyplout z pout

(29. 12. 2011)

* * *

Nakonec je to ta která bude

nohy roztahovat nad osudem

(21. 2. 2012, Hostivař)

* * *

Co já můžu ještě když nevím zda příště

nesevře Pán své kleště...?

Co mohu já bloud než čekat na Poslední soud

Jsou věci z kterých se nelze vyvléknout...

(15. 6. 2012)

* * *

Vlastně jsem tomu nevěřil

Duchovně nemyslel (natožpak žil!)

Ale i minimálně animálně...

vlastně jen v podivném mastném kotlíku

v couráku trčel a myslel že v rychlíku...

(25. 6. 2012)

* * *

Jednoho po druhém po sobě jsem házel

Kamikadze

To co mi mohli dát taky mi dali

Zůstal jsem malým

Veliká propast ovšem zůstává

Kdo se tu potácí? Nu ovšem! Salava

(5. 10. 2012)

* * *

Vrána za vránou...

nebeskou branou

derou se nehodní

(Tak vole neblbni!)

Kde Pán drží stráž

se snaž a ne smaž

sebe v pekelném oleji...

Půjdu tam, kde ještě mi nalejí

(2. 11. 2012, na Havlíně)

* * *

Něco se děje - hrůzy hrot

v ráně se chvěje a o bankrot

škemrá mé horší z lepších já

a všude jen tma a tma a tma

(7. 12. 2012)

* * *

Nad závodištěm v Chuchli

sráží se vodní páry

To mrtví truchlí

že živými kdy se stali

(18. 4. 2013)

* * *

Co zbyde ze všech básní?

Nějaké Poundovo Canto

Eliotova Pustina?

Nějaký sonet z Shakespeara...

Pak každý z nás jen přisírá

(13. 6. 2013, Zbraslav, při sečení trávy kosou)

* * *

Krmím ovce

Je čas číst

Církevní Otce

(15. 6. 2013, Zbraslav)

* * *

Chlapec co se souží

utopit světlo chce v louži

krve která z něj vytekla

Na cestě odpočívá do Pekla

(9. 12. 2013)

* * *

Na obloze hvězdy blednou

(dostanu se tam jednou?)

Dostanu milost či jen ránu z milosti

oh ta lítost - na tom nedosti

že šlehy marna záda derou

Potvora zdárná - když hvězdu, tak kterou?

(21. 2. 2014)

* * *

Vyřezal hlavy ze sněhu

a dal se s nimi do běhu

Utíkal do Slunce a ještě dál

Každý se odvracel - ba i smál

Led tál mi mezi prsty

a bodal - jak byly by to ostny...

(24. 3. 2014)

* * *

Měl jsem a nechal být

(vždy šlo o to jak nepřežít)

Nit zadrhla se ve spáře

(kdo v životě nežít dokáže?)

(8. 4. 2014)

* * *

Až vyčerpám všechny verše

jaká k životu zbyde mi verze

jaký k životu důvod zůstane

až taková chvíle nastane?

(21. 5. 2014, Bohnice)

Básně Miroslava Salavy jsem vybíral z jeho předposledního - rozměrného - sešitu (který mi laskavě půjčila paní Drahomíra Salavová). První zápis je datován 1. února 2011, poslední 28. května 2014 (stránky 1-175; někdy je psáno každý den, někdy je několik dnů proluka). Občas jsou texty napsány na jiném - vlepeném - papíru. Básní je zde zhruba 700, mají různý počet veršů (jedno- i dvouverší, nejčastěji čtyř-,

pěti-, šestiverší, osmiverší, zřídka jsou texty delší). Vždy jsou opatřeny datem, někdy i lokací (patrně vzniku zápisu; často Hostivař, občas Zbraslav, Bohnice).

Vpředu i na konci je sešit doplněn různorodými vlepenými "devocionáliemi": reprodukce obrazů, originály grafik, pozvánky na výstavy, různé vstupenky, časopisecké otisky autorových básní, jeho fotografie, ex libris, rukopisy a obálky se známkami z 19. století, svaté obrázky, modlitby, listy a květiny.

Tento Salavův lyrický deník - z koloběhu dnů a roků - svými často úpornými záznamy svědčí o autorově vzpínání se k Bohu (a víře), o zoufalství a bolesti, prožitcích chvilkové naděje i delší marnosti, o permanentním bilancování a sebezpytu, o hledání viny i východiska.

Citová hladina úsporných zápisů se zračí rovněž v užívání apostrof a exklamací, v hudbě (nejen) vnitřních rýmů, vzácné uvolnění v sebeironii, v touze po chvíli odpočinutí od míhání se "z ohnivé pece do chládku".

Respektujeme autorovo psaní velkých písmen u substantiv, v intencích jeho poetiky jsou nositeli (nejen symbolického) významu (Nicota, Poslední soud, Peklo).

     Vratislav Färber