Namísto úvodu…:

Tomáš Míka

O Štěpánu Zavřelovi...

25. února 2009 uplynulo deset let od smrti Štěpána Zavřela, malíře a ilustrátora známého v mnoha zemích světa, nikoliv však v jeho české vlasti. Člověka, který "[... ] proměnil svůj život v umělecké dílo a z hledání krásy a sdílení své umělecké zkušenosti udělal své evangelium", jak říká ve vzpomínce na něj ilustrátor Giuliano Ferri.

Blok textů o něm, který zde čtenářům předkládáme, představuje pokus alespoň trochu napravit nedostatek informací o tomto umělci. Věříme, že se snad časem najdou možnosti, jak představit též jeho dílo, ať již formou vydání knih, které ilustroval, nebo formou výstavy.

Že by byl Štěpán Zavřel u nás zcela neznámý, není tak úplně pravda. V devadesátých letech bylo možné v knihkupectvích koupit dvě knihy, které ilustroval - Létající dědeček (zde byl i autorem textu) a Ukradený Ježíšek (autorem této knihy byl Vladimír Škutina). V roce 1993 také švýcarské nakladatelství Bohem Press, s kterým především spolupracoval, uspořádalo kolektivní výstavu v pražském Karolinu, kde byl Zavřel, coby klíčová umělecká osobnost tohoto nakladatelství, samozřejmě zastoupen  celý článek

Dopis z Mnichova:

Jan Hon

Milý Petře,

prosil jste mě, abych Vám někdy napsal z Mnichova, a když se k tomu konečně mám, dochází mi, že jsem zatím o svém zdejším pobytu trousil jen kusé útržky dojmů, ale nikdy ze mě nekáplo nic souvislého. To je zarážející i pro mě, ale myslím, že to má pochopitelnou příčinu: jsem tu na dlouho, ale zase ne na věky, a tak se ve mně sváří zvědavý host, který čeká, jak to všechno dopadne - a soudy si nechává na později -, s přímým účastníkem pohrouženým do zdejší každodennosti. Právě ta každodennost ve mně navíc vyvolává pocit, jako bych ani nebyl pryč, "v cizině" - a opravdu, je Německo ještě vůbec cizina? Nad tím tu přemítám často: co máme společného, čím se lišíme a jak s tím vším souvisí myšlenka Evropy, u nás tak podivně přisprostlá, a přece...  celý článek

Poznámky k poslední básnické sbírce Jana Vladislava:

Miloš Doležal

Strojopis své poslední sbírky mi Jan Vladislav dal v létě loňského roku. Nazval ji Příběhy. Jako podtitul vepsal "Parafráze" a časové vymezení vzniku "1997- 2005". Přesto do básní, jak mi několikrát říkal, stále zasahoval a "rovnal slova". Část z tohoto rukopisu (třináct básní z celkových šestadvaceti) byla otištěna ve sborníku Umíněnost jako osud - Jan Vladislav pětasedmdesátiletý (Nadace ČSDS 1998) a část v knize Fragmenty a jiné básně. Kniha poezie (Torst 1998).  celý článek