Vyšlo číslo 1/2004


Kontext

 

Václav Jamek: Dva hosté u večeře
Justin Quinn: Stopař Thoma Gunna (přeložil Petr Onufer)
Jitka Bednářová: „Mám přítele nepochopitelného a úžasného“ (Josef Florian jako postava Bloyových deníků, tajného a veřejného) (třetí florianovská studie)
Tomáš Vítek: Básník jako výraz vzestupu a pádu řeči

Rozhovor

 
Nejvíc jsem toho přečetl z české literatury (s Jiřím Pelánem o Hrabalovi, Weltliteratur, minores a Perunově návratu) (připravili Petr Šrámek a Martin Valášek)

Literatura

 

Vlasta Dufková: Vo modrým ptáčku
Petr Borkovec: Ženský rod
Jan Řezáč: Sen o pražských bukinistech
Jakub Ekier: Během tebe (přeložil Petr Borkovec)
Bogdan Trojak: Balada o nepeřeném šípu
David Jan Žák: Mezi anděly je zatoulaný žlutý mrak

Téma | Ezra Pound

 

Ezra Pound: Masky (přeložil Martin Pokorný) [pdf]
Donald Davie: Dva typy verše (přeložil Martin Pokorný)
Hugh Kenner: Uzel a vortex (přeložil Martin Pokorný)
Peter Makin: Proměny a čas (Poznámky ke cantos I–XXX) (přeložil Martin Pokorný)
Robert Duncan: Hold a elegie pro Ezru Pounda v zajetí, 12. května 1945 (přeložil Martin Pokorný)
Jakub Synecký: Ezra Pound. Fragment

Blok | Filmový dokument

 

Bohuslav Blažek: Ne-čas a ne-bytí? (Festival dokumentárních filmů jako obraz současnosti)
Dimenze dokumentárnosti (o dokumentárním filmu s Janem Gogolou ml., Erikou Hníkovou, Vítem Janečkem, Martinem Marečkem a Alicí Růžičkovou)

Pod čarou

 

Mariana Housková: V šerosvitu starých slov (Béowulf)
Filip Outrata: Rekordmani pouště (Palladiovy Poučné příběhy pro komořího Lausa, Jeronýmovy Legendy o poustevnících)
Jana Fantysová: Medievalista české současnosti versus Člověk českého středověku (sborník studií Člověk českého středověku)
Martin Nodl: Glosy historické XI (Georgese Dubyho Dějiny Francie od počátků po současnost, Andrzeje Grajewského Jidášův komplex)
Jan Dobeš: Konec, nebo začátek evropské éry? (Felixe Gilberta a Davida C. Large Konec evropské éry)
Jaroslav Richter: Nepříjemné dědictví (Františka Červinky Česká literatura a okupace)
Ondřej Hojda: Básníkova cesta čaje (Ludvíka Kundery Piju čaj)
Martin Gaži: Calcaria Stifteriana (Nad staronovým českým vydáním Die Mappe meines Urgroßvaters) (Adalberta Stiftera Paměti mého pradědečka)
Petr Fantys: McEwanův dialog s modernismem (Iana McEwana Pokání)
Marta Ljubková: Za nové drama (Karla Hugo Hilara O divadle)
Martin C. Putna: Zápisník X (Obnovení Zápisníku, Novozákonní apokryfy II., O čem Konfucius nehovořil, Veselý kalendář na celý rok, Dílo Bedřicha Fučíka VI, Box 1/2003)
- Ohlasy

Tomáš Míka: Jsem možná výtečný, zrak mám však churav (ad Martin Pokorný: Jsem možná churav, zrak mám však výtečný, Souvislosti 4/2003)
Martin Pokorný: Předpokládám, že laskavý čtenář… (ad Tomáš Míka)
David Falada: Vážený pane šéfredaktore… (ad Franz Schindler: František Čeřovský, otec boje za dekriminalizaci homosexuálů v Československu, Souvislosti 4/2003)
 

Nejčtenější texty čísla 3/2003

Frankofilie J. Floriana

 

Je příznačné, že také dva největší čeští kritikové tohoto období, F. X. Šalda a Václav Černý, jsou profesory komparatistiky a ztělesňují samozřejmé a systematické sledování francouzské literatury par excellence: oba byli francouzskou kritikou ovlivněni metodologicky, Šalda pod vlivem Taina, Hennequina, Sainte-Beuvea, Guyaua, Černý především díky svému vzdělání nabytému ve Francii. Oba postulují syntetickou koncepci evropské literatury, v níž francouzská literatura slouží jako model moderní literatury i literární kritiky. Navíc oba svým psaním aktivují francouzskou esejistickou tradici, jejímiž hodnotami je duchaplnost, esprit, elegance a výmluvnost. Také sám T. G. Masaryk věnoval francouzské literatuře značnou pozornost v knize Moderní člověk a náboženství z roku 1934.  celý článek

Satiricon, s.r.o.

(pdf verze)
Nadešel třetí den a nás čekala poslední večeře, jakou pořádají pro gladiátory před zápasy, nicméně my jsme již utržili tolik ran, že bychom odsud raději utekli. Z chmurných úvah, jak se vyhnout blízké pohromě, nás vytrhl jeden Agamemnonův otrok: „Copak vy nevíte, kdo dneska pořádá hostinu?  celý text
 

Marginálie

Aktualizováno 20. 6. 2005.
S jakýmkoli nápadem ke grafickému uspořádání nebo připomínkou k chybnému provozu se nám klidně ozvěte, budeme rádi!

Informace o aktualizacích

Odesláním (třebas i prázdného) e-mailu s předmětem (subject) SOUHRN na adresu lacerta@quick.cz si můžete zdarma zajistit občasné zasílání novinek na našich stránkách přímo do své e-mailové schránky. Objednávku je samozřejmě možné také zrušit podobným způsobem: zašlete e-mail s předmětem NE-SOUHRN.

Tiráž

Redaktor: básník Petr Borkovec Šéfredaktor: bohemista Martin Valášek Bohemista Petr Sramek ŠÉFREDAKTOR Martin Valášek  REDAKCE Petr Borkovec, Petr Šrámek  REDAKČNÍ RADA Martin Bedřich, Bohuslav Blažek, Alessandro Catalano, Václav Jamek, Jan Jandourek, Jakub Krč, Jan Linka, Štěpán Nosek, Petr Onufer, Jiří Pelán, Antonín Petruželka, Martin C. Putna, Přemysl Rut, Jan Spousta, Jiří Zajíc a další přátelé OBÁLKA A GRAFICKÁ ÚPRAVA Jakub Krč (tištěná verze)  Internetová verze: Jakub Krč (osnova grafické úpravy), Tomáš Honzák (redakční systém), Martin Valášek, Petr Šrámek (aktualizace)  SAZBA Lacerta  TISK PBtisk, Příbram  DISTRIBUCE Kosmas  Revue vychází od r. 1990, na internetu od r. 1997.  Souvislosti vycházejí s finanční podporou Ministerstva kultury ČR, Nadace Český literární fond, Open Society Fund a Jakuba Krče.  Vydává Sdružení pro Souvislostí Pod Strojírnami 10, Praha 9, tel.: (+420) 605 530 809

Sponzoři / reklama

Jakub Krč & Lacerta
 

[CNW:Counter]
předplatné  informace o aktualizacích  obsahy ročníků 1990-2001  tiráž  historie revue 1990-1998  e-mail

Z čísla 3/2003

Rozhovor s Jaromírem Typltem: Tak především, já psát nepřestal. Jedná se tedy ne o absenci tvorby, ale o absenci publikace. Prostě jedno moje ne úplně promyšlené prohlášení, že „na pár let zmizím z dohledu“, asi zaznělo až příliš hlasitě. Možná i byla taková doba, tolik citlivá na gesta. Dost nešťastně se do toho připletlo, že jsem se zrovna pokoušel odejít od poezie jako žánru. Když se ale podíváš kolem, právě tohle je jedno z nejoblíbenějších gest mladých českých básníků. Každou chvíli to někdo ohlašuje. Myslím, že je to podvědomej pokus nějak se vyprostit z nechtěnýho úpisu té „zamřelé“ instituci, kterou česká poezie dnes představuje. Když vydáváš svou první sbírku, většinou nemáš ani tušení, co z toho vyplývá. A pak je zase už pozdě, ať uděláš cokoliv. Viděl jsem to na těch výhostech z básnění, které šly jakoby bezprostředně za mnou: třeba u Pavla Ctibora. Asi dva roky po mně v rozhovoru prohlásil, že se stává válečníkem na straně těla a poezie nechává. Jako úplná karikatura mi pak připadlo, když se vzápětí o „vyčerpání svých možností v poezii“ nechal slyšet i Patrik Šimon.   celý článek

Z čísla 1-2/2003

Vzpomínky na A. Sticha - Tilman Berger: Nepatřím mezi žáky Alexandra Sticha ve vlastním slova smyslu – byl jsem jaksi již „hotov“, když jsem se s ním v létě roku 1993, několik měsíců před ukončením habilitační práce, seznámil. Od počátku naší známosti mě oslovoval jako kolegu, rád se ptal na můj názor „zvenčí“, ba občas mě i prosil o radu. A přece jenom jsem se při našich rozhovorech tolik dozvěděl o češtině, české literatuře, české kultuře, o dějinách českých zemí. Nikdy například nezapomenu na společný výlet ze Žinkov do Kašperských Hor v létě roku 2000, kdy jsme se zastavili bezmála v každé vesnici. Tu jsme se podívali na hezký barokní kostel, onde jsme stáli před domem, kde se narodil nebo žil český spisovatel nebo vědec, tady mi vypravoval o osudu učitele, který po letech perzekuce končil právě v této vesnici, tam jsme zase měli široký výhled do krajiny, kde znal každý kopec, každý kostelík, každou zříceninu – a jak jsme se zase rozjeli, vypravoval mi o tom, jak se během své vojenské služby v padesátých letech seznámil s Němci z těchto krajin, kteří nebyli odsunuti a museli sloužit v československé armádě. A na to zase navázalo jiné téma…  celý článek

Z čísla 3-4/2002

T. BernhardA co Bernhardův sarkasmus, jak jej vnímáte? - Když čtete Vyhlazení, cítíte hroznou bolest z toho, co existuje ve světě, a cítíte Bernhardův hluboký sarkasmus, kterým se vyrovnává se zlem, a cítíte to, co mu vyčítá mnoho lidí. Takové to jakoby laciné, vypjaté a demonstrativní nadávání na Rakousko, na to náckovské. Ale já přesně cítím, že je to hluboce smutný, ba tragický výraz duše, která se prostě musí posmívat, aby nějak neselhala a měla aspoň nějakou sílu. To se dobře ukazuje na románech z dětství, které u nás vyšly v Mladé frontě: je to člověk tak vroucí a tak milující život, že peklo toho, co nenávidí, je schopen vyslovit ve jménu toho dobrého. Bernhardovy protiklady jsou zcela jasné. To, jak miluje zahradníky, Bachmannovou, jak miluje lidi, kteří v sobě ještě mají nějaký život, nějakou svěžest, nějakou originalitu, jak miluje dědečka, ukazuje, že je výsostně kladným spisovatelem, výsostně optimistickým spisovatelem. Dokáže velmi dobře pojmenovat zlo a pak ho velice správně nadsadit. Bohužel ve hrách je, myslím, dimenze takového sarkastického pnutí příliš velká. Na divadle není hezké, když někdo ustavičně kleje nebo nadává, je to takové ztracené. Ale Bernhard je člověk mého živlu. Má zkrátka krásné srdce.  celý článek

Z čísla 2/2002

Přímo dýkou uchem do srdce (Nad romány I. Matouška) – V knihách Ivana Matouška se lze potkat i s jinými autory. Jejich stín vystoupí zpoza rohu většinou v naprosto neočekávané chvíli, bez předešlého upozornění, že se tak stane. Důvod užití motivu evokujícího jiného autora či jiné dílo je naprosto nezřetelný, čitelný zpočátku snad jen pro Matouška samotného. O to víc jsou tato místa nepostradatelná pro čtenáře. Mohou totiž sloužit jako oddychová plošinka při složitém výstupu, jako oáza v nekonečné a síly stravující poušti. Už už se zdá, že je čtenář ztracen, že se mu autor vzdaluje, že nezbývá nic jiného než to vzdát. A vtom se objeví něco, co v něm probudí radost. Tohle přece znám, to už jsem někde četl. Tak přece jen si rozumíme, známe stejné knihy, nu ano, byla to jen chvilková malátnost. Možná se v té chvíli dál tím povzbudivým motivem nezabývá, stačí mu jen jeho přítomnost v textu. Ale možná mu to nedá, jakmile nabere sílu, nadechne se, chce vědět, chce lépe porozumět.  celý článek

 


kukr